Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Střední Haná > Kultura > Akce.cz

Akce.cz


Jan Knap

Místo
Olomouc
Datum konání
Typ

Malíř, kreslíř, ilustrátor a grafik Jan Knap se narodil v roce 1949 v Chrudimi. Od roku 1968 studoval stavební fakultu VUT v Praze. V roce 1969 emigroval do Brazílie a následně do Německé spolkové republiky. V letech 1971 až 1972 studoval u slavného abstraktního malíře Gerharda Richtera na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu. V letech 1972 až 1982 žil a pracoval v New Yorku. Když v roce 1979 spoluzaložil s Milanem Kuncem a Peterem Angermannem v Düsseldorfu skupinu Normal, znamenala její činnost podstatný příspěvek pro právě se formující vlnu postmoderního malířství v Německu. V letech 1982 až 1984 studoval teologii v Římě. Od roku 1984 do roku 1989 žil a pracoval v Kolíně nad Rýnem a poté do roku 1992 v italské Modeně. Od roku 1992 žije a pracuje v České republice. Ve svém životě si Jan Knap vyzkoušel mnoho profesí, krátký čas sloužil v americké armádě, pracoval jako ilustrátor, čistič oken, číšník... Od roku 1980 vystavuje v Evropě i v Americe. Jan Knap po svém působení v Německu, Spojených státech a v Itálii se v 90. letech 20. století vrátil do kulturního klimatu Čech a přinesl neobvyklý a harmonický způsob malby figurálních scén sakrálního rázu. Jan Knap je nejvýznamnějším představitelem moderního sakrálního umění. Jeho plátna na pozorovatele působí neuvěřitelnou zbožností a pokorou, které jsou také charakteristické pro samotného malíře. Všechny jeho obrazy vypráví nějaký příběh, jsou plné klidu, světla a čistoty. Náměty jeho děl často souvisí s biblickou tématikou, kterou ale zprostředkovává moderním způsobem. Jan Knap s Galerií Caesar spolupracuje od své první v olomoucké výstavy v roce 1994. Současná výstava představí premiérově nejnovější obrazy a rovněž velkoformátová plátna.

Více

Šperkařský festival a rukodělné trhy

Místo
K Výstavišti 4069, 76701 Kroměříž
Datum konání

Šperkařský festival a rukodělné trhy. Výstaviště Kroměříž : 1.-2. února 2020 sobota od 9-18 hod, neděle 9-17 hodin Na ploše více jak 1500 m² /hala A,B/ proběhne jedinečná prodejní výstava šperků, kovové a skleněné bižuterie, zirkonia. Nebudou chybět ani drahé kameny a minerály. Pro návštěvníky připravena nepřeberná škála handmade výrobků od předních českých firem. K vidění budou např. překrásné svíčky, keramické výrobky, drátované zboží, velikonoční dekorace, výrobky ze dřeva a papíru, textilní a dřevěné hračky, pletené a háčkované výrobky, lepené vitráže, originální oblečení pro děti a dospělé, šitá paráda apd. Budete moci zakoupit z velkého množství materiálů pro kreativní tvorbu jako bavlněnou přízi, korálky a komponenty, galanterii, umělecké štětce a fixy, korálky a komponenty, floristický materiál. Nebude chybět ani ukázka práce tkadlen, přadlen, drátenic, sklářů a mnoho dalších zapomenutých řemesel. Na děti i dospělé čekají tvořivé dílničky jako výroba šperků a mandal, kreslení, ukázky ubrouskových technik, tvorba voskových předmětů včetně jejich barvení, skládání netradičních hraček. Pro širokou veřejnost je jako doprovodný program připravena dvoudenní ochutnávka českých a moravských vín spojená s prodejem produktů tuzemských výrobců uzenin, sýrů a pochutin. Pestrý program pro celou rodinu: Pro ženy unikátní šperky, pro děti tvořivé dílničky a pro muže ochutnávka kvalitního vína. K dispozici 2500 parkovacích míst, po celou dobu akce parkování zdarma. Občerstvení zajištěno - restaurace mezi halou A a B. Doba konání sobota 1.února 9.00-18.00 neděle 2.února 9.00-17.00 Vstupné : Dospělí : 80,- Kč, důchodci nad 65 let,držitelé průkazu ZTP, děti od 6 let : 40,- Kč, děti do 5 let, držitelé průkazu ZTP/P : ZDARMA

Více

SEBERYTÍ

Místo
Olomouc
Datum konání
Typ

SEBERYTÍstudentské práce vytvořené v ateliéru grafiky Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci SEBERYTÍ Tato výstava by se v rámci mladistvého optimismu mohla jmenovat např. Setkání starých dobrých časů s novými dobrými časy. Ale nejmenuje se tak, protože jsem se zalekl málo kontroverzního názvu, který by nejspíš přivodil i málo pozornosti. A protože o takové setkání i pozornost s ním spojenou mi jde, nazval jsem výstavu pro jistotu jinak. Hned v úvodu však musím říct, že seberytí neznamená sebepoškozování. Je to jen metafora obtížného vstupování do média, které si vás později, alespoň některé, svými půvaby snadno ochočí, zatímco jiné odradí. Kdysi jsem takto nazval výstavu studentských linorytů na téma autoportrét, a dnes se ke stejnému názvu vracím s nabídkou poněkud širší interpretace a významu tohoto názvu. Dnes už nejde jen o zachycení výrazu tváře, grimasy nebo anekdoty, které ve vodní hladině najde svůj zrcadlový obraz, nýbrž o pohled pod povrch. Zatímco rytí je společným jmenovatelem či technologickým atributem mnoha grafických technik, předpona sebe charakterizuje kromě jiného prvotní východisko i poukaz k principu jakékoli umělecké tvorby. Když jsem roku 1990 přijal nabídku grafiku učit, stal jsem se brzy ztělesněním známého sloganu: Když se chceš něco naučit, začni to učit. Po jedenácti letech „na volné noze” se novopečený pedagog musel vydat na cestu vlastního sebeobjevování na poli pedagogickém a současně inspirovat sebeobjevování u svých studentů na poli jejich talentu a očekávání. Pokud je jednou z důležitých vlastností pedagoga trpělivost, v grafice to platí dvojnásob. Ale musí se jí vyzbrojit i student. Jinak by nikdy nepochopil princip dvojjedinosti matrice a otisku, těch nevypočitatelných dvojčat, které si někdy dělají schválnosti a jindy se zas dojemně doplňují: dvě těla a jedna duše. Ani by nepřijal jejich hru, kdy se nejdřív zdlouhavě pracuje na něčem, co pak obtisku nezištně předá všechny své vlastnosti, aby však samo zůstalo skryto, nebo dokonce podlehlo technologické zkáze, se kterou se ovšem předem počítá. Všechny tyto atributy, jakkoli jen technologické, ovšem vstupují do smyslu a významu grafických děl, i když jsou jen prvotní podmínkou jejich vzniku. A tento dosti komplikovaný vznik obrazu a jeho DNA se jen těžko vysvětluje tomu, kdo je zvyklý vzít tužku, křídu, štětec nebo počítač a svou práci uzavřít podpisem v přesvědčení, že by eventuální rozmnožení takového artefaktu s odkazem na technologii, díky níž k němu došlo, mohlo zbavit původní ideu jedinečnosti nebo dokonce originality. Grafika má ale jiný smysl a náplň práce. Nepřekáží jí rozmnožení obrazu; naopak ochotně nabízí možnosti svých technik reprodukce, aby se obraz dostal k recipientovi, který si jej chce dopřát jako fragment umění, jenž si může dovolit. Jenže ve škole v takovém pragmatickém rámci umělecká grafika fungovat nemůže. Je jedním z oborů, který rozvíjí technologickou imaginaci, a to bez ohledu na to, co se pak stane. A i když se pak někdy toho nestane příliš mnoho, přece jen ve studentově mysli uvízne jakýsi apel či poznání, že v grafice její formální a jiná omezení jsou vyvážena experimentem, že redukce výrazových prostředků může dokonce být jejím půvabem, jímž se může pyšnit vůči malbě, která má sice možnosti neomezené, avšak nikoli vyvzdorované na technologických imperativech. Je zbytečné dodávat, že grafika je mimo jiné taky filtr, který nutí tvůrce zvážit, jestli tento či jiný obraz za rozmnožení vůbec stojí. Pokud to shrneme: rozmnožení obrazu grafickou technikou není jeho znehodnocením. A i když si jeho multiplikaci dnes grafika už nepřipisuje mezi své trumfy, je převedení obrazu do reprodukční techniky stále vzrušující, i když k tomu, kvůli čemu to celé podnikáme – totiž obrazovému multiplu – nemusíme ani dospět. Neboli: samotné techniky reprodukce obrazu jsou zajímavé natolik, že po nich často ani nechceme, aby obraz mnohokrát reprodukovaly, i když to bylo jejich původním posláním. Každý umělecký obor se vyvíjí tak, že půvab vizí současnosti poměřuje půvabem zapomnění toho, co předcházelo. Nebo to minulé dokonce energicky popírá, byť obvykle dočasně. A současně platí, – a s touto myšlenkou jsem se už víckrát setkal, že v každém novém díle je ve formě subtilních odkazů obsažena – v jakési komprimované podobě – i celá historie oboru. Takže stále začínáme od samého začátku, lákají nás experimenty, současná témata…, ale naše tvorba by měla být taková, abychom tváří v tvář tomu, co předcházelo, nemuseli uhýbat pohledem. Ondřej Michálek

Více